K fotografování jsem se dostal tak trochu oklikou. Nepatřím k těm, kteří fotili už od dětství a trávili volné chvíle v temné komoře. V mládí jsem dělal atletiku, běhal jsem závodně střední tratě a časem jsem s věkem přešel na delší štreky přes maraton až k ultramaratonům. Závody, ať už to bylo mistrovství Evropy, mistrovství světa nebo i jiné ultraběhy, se často konaly na zajímavých místech a účast na závodech byla kromě sportovního výkonu spojena s cestováním. A ta touha poznávat nové kraje a lidi mi zůstala. To, co jsem viděl, jsem chtěl také nějakým způsobem zachytit a fotografie byla jedním ze způsobů, jak to udělat. Když jsem pak později běhání nevěnoval už tolik času a energie, a když občas tělo naznačilo, že těch naběhaných kilometrů bylo už skoro dost, objevil jsem kolo jako dobrou alternativu aktivního pohybu.

Takže sport, cestování a fotografování jsou koníčky, kterým věnuji svůj volný čas. A má to tu výhodu, že je můžete provozovat současně. To pak stačí sbalit kolo, fotovýbavu a pár nejnutnějších věcí a vyrazit na cestu. Jezdím sám, všechny věci si vezu s sebou na kole. Kolo je pro mě ideální dopravní prostředek pro cestování. Jste absolutně nezávislí, zvládnete toho podstatně víc než pěšky a kontakt s okolím je mnohem intenzívnější než při cestě autem, autobusem nebo vlakem. A cestovat sám má pro mě výhodu naprosté volnosti a svobodného rozhodování během cesty. Fotím rád cokoliv zajímavého. Všude na světě jsou nádherná místa, stačí se jen umět dívat. Kolikrát vůbec není nutné jezdit daleko. A fotografie je jedním ze způsobů, jak to sdělit ostatním nebo připomenout sám sobě.